Určitě jste slyšeli o nebojácných dobrodruzích, kteří díky stopování projeli půlku světa a následně o svých nevšedních zážitcích vypráví třeba na přednáškách.
Člověk od těchto odvážlivců taky mnohokrát slýchá, že čirou náhodou potkali při své stopovací jízdě milionáře s vilou, který je pozval k sobě domů na párty, spřátelili se a pak dotyčný stopař dostal od boháče vlastní vilu anebo„aspoň“ třeba jízdu jachtou oceánem vstříc zapadajícímu slunci.
Ostýchavý palec nahoru
My se neřadíme ani mezi takové odvážlivce, ani mezi šťastlivce, kterým zvednutý palec na krajnici silnice přinesl takto nevšední zážitky a nespoutané putování světem.
Možná jsme trochu konzervativní anebo moc stydliví, ale palec jsme zvedli pouze párkrát. Tehdy, kdy jsme po nachozených kilometrech na sluníčku sotva pletli nohama anebo když nám hrozilo, že naše letadlo vzlétne bez dvou bláznů, kteří prostě museli ještě jednou vidět polorozpadlé Koloseum, a proto na letiště zapomněli spěchat.
Když jsme tehdy kráčeli z výletu uprostřed hor španělského ostrova, neodhadli jsme ani čas, ani vzdálenost. Nevíme, jak to máte vy, ale nám se zatmět nechtělo, takže jsme se uchýlili k prozatím zcela nevyzkoušenému a námi neosvědčenému způsobu, jak se přepravit z boduA do bodu B: ke stopování!
K našemu překvapení, zastavilo jedno z prvních aut, ačkoli jich příliš mnoho nejezdilo. Auto přibrzdilo několik metrů před námi. Trochu vyplašeně jsme se na sebe podívali a hned se chopili příležitosti.
Dva agenti CIA
Za volantem seděl usměvavý Pán s pupíkem. Vykoktali jsme název vesnice, do které směřujeme a po lehkém pokývnutí hlavy, jsme se ani nenadáli a už jsme seděli v autě. Milý chlapík spustil ve snaze o konverzaci španělsky, přičemž my jsme do tédoby byli španělštinou políbení jen velmi lehce. („Buenos dias“ a „Gracias!“). To ho ovšem nijak neodradilo a vesele povídal dál, když v tom najednou odbočil z hlavní cesty a sjížděl lesem kdoví kam! Naše šeptání mezi námi by se v tu chvíli dalo přirovnat ke konverzaci dvou tajných agentů CIA, kteří se chystají podniknout únikovou misi.
Auto se zastavilo, motor se vypnul a Pán najednou šibalsky pronesl: „Vamos!“ Pochopili jsme, že máme vystoupit a celí rozklepaní jako ratlíci jsme se ocitli před domem našeho VIP řidiče. Když v tu ránu jsme už seděli u stolu a pojídali lahodnou večeři, kterou nám připravila Paní domu. Jako nezkušení stopaři jsme samozřejmě přemýšleli nad tím, jestli jídlo není otrávené, když už jsme přežili jízdu.
Amigo
Celý příběh skončil tak, že jsme přejedení usínali v posteli svého ubytování, kam nás po večeři opět odvezli. Nedokázali jsme pochopit, jak je možné, že jsme byli tak podezřívaví. Takoví strašpytlové, že jsme se obávali, že tento ochotný a milý řidič s námi nemá ty nejlepší úmysly. A takových řidičů je všude posvětě mnoho, kteří Vám jízdu obohatí i něčím jiným, než jen svezením, stačí se jen přehnaně nebát. My jsme si našeho řidiče, jehož jméno jsme si nezapamatovali, pojmenovali „Amigo“. Tak zvedněte palec a taky potkejte svého Amiga!
Pokud byste se rádi podívali na místa, která jsme na Gran Canarii navštívili, najdete cestopis a itinerář tady.
Cestopisný pořad Marevatrip najdete na Televizeseznam.cz/porad/marevatrip
Budeme moc rádi za sledování na našich sociálních sítích Marevatrip 🙂